MATKA MI PÍŠE.

Jindřich Štemberka

MATKA MI PÍŠE.
Má matka píše mi, že trpí hladem, že zima rychlým kročejem se blíží, že děsná starosť o pokrm ji tíží a v temném sklepení že zmírá chladem... Vzdech její stále zní mi v srdci mladém, stín matčin stále v patách se mi plíží, a já jsem pták, jenž tepe v stěnu mříží a dolů klesá vždycky srázným pádem! Ji slyšet’ plakat’ a sám býti bídný, sám potácet’ se únavou a mdlobou a žebrati o chléb a pohled vlídný! Je lépe býti chudým nádenníkem, jenž nosí matce večerní vždy dobou chléb černý a je šťasten její díkem! 68