Ptáček za okny.

Václav Svatopluk Štulc

Ptáček za okny.
Za oknem tíká ptáček: „tík, tík, tík! O, pusťte pak mne k vám na okamžik; Hle sníh se sype, vítr studený, Nemám co jíst, já ptáček strápený, I mrznu již! Lidičky, nechte vy mne k vám A já zajisté vám se dobře zachovám.“ Lidičky pustili ubohé ptáčátko. Tu u nich drobečky sbíralo chuďátko; Pobylo tam u nich nejedny neděle, Skákalo do kola u stolu vesele. Když ale začalo sluníčko zhřívati, Ptáčkovi počalo hodně se stýskati, Sedával v koutečku sám celý strápený; Jak mu otevřeli – ten tam v háj zelenýzelený. [33]