Ptáček.

Václav Svatopluk Štulc

Ptáček.
Synáčku, slyš, prosím tě, lítost měj, A na hnízdečko mé mi nešáhej; Nekoukej tam tak okem velikým, Leží tam mé mladé, o něž se já bojím. Ach, ty se poděsí – a budou křičeti, Budeš-li ty na ně, holátka, hleděti. Hošík si ovšem hnízdo vidět přál, Než postavil se tiše opodál; Ptáčátko ubohé se upokojilo, Vletělo k holátkům, křídly je přikrylo, Hledělo na hocha dobrého rozmile: „Díky mé, žes nechal mláďátka mé milé.“ [45]