Panna.

Václav Svatopluk Štulc

Panna.
Panno hle, hroznou jakou tu Mám s tebou práci a robotu. Měla bych ráda z tebe cos chytrého; Učím tě pořád jen něco hezkého. Než ty jsi mi zhola nedbalá, A večer jak ráno zpozdilá. Panna moc na to nedbala, Vždyť panenka zle to nebrala. Věděla: nic za to nemůže; I položila pak ji na lůže. I šla panenka, knížku sobě vzala, A moc hezkého z ní si vyříkala. [59]