Metlička a dítě.

Václav Svatopluk Štulc

Metlička a dítě.
D. Co pak s tebou počít sisi, metlometlo, mám? Ach jak umíš boleti, dobře znám. M. Jen tak se nehněvala na mne dnes, Že k tvému to lepšímu, dítkodítko, věz. D. Vím, než bolí to, i kdy to neškodí, Jdi mimi, metličko škaredá, k šípku jdi! Na metlu dítko mrzutě hledělo, „Kterak jí přec asi pozbudu?“ myslelo. I dalo na slovo maminky rozmilé, A vždycky bývalo laskavé, zdvořilé: Metla za obrazem brzo se ztratila, Myslím, že maminka sama ji spálila. [67]