Poklad skrytý a drahá perla.

Václav Svatopluk Štulc

Poklad skrytý a drahá perla. [Mat. XIII. 44–46.]
Člověk, našed poklad skrytý v poli A, jakou má cenu, dobře věda, Skrývá jej a pokoje si nedá, Leč až pole to jest jeho rolí. I jde a rád prodá, což měl koli, A to pole koupí od souseda. Člověk kupec s neunavnou snahou, Chodě světem, vzácných perel hledá, A když našel jednu perlu drahou, Chce ji mít a pokoje si nedá, Leč až perla ta jest perlou jeho. I rád všecko prodá, což měl svého, Perlu kupuje, by byla jeho. A jako ta perla pěkná, drahá, Jako poklad onen skrytý v poli: 13 Království jest moje, říše blahá. Dojíti té říše kdož chceš koli, ProdejProdej, co máš – odřekni se všeho, Cos rád míval, cos nazýval svého: Všecko dej, by pak tvým bylo moje nebe, By tvou byla moje pravda s dary všemi Lásky mé a milosti, již na té zemi A po věky věkův oblažujíc tebe. 14