Moc víry a modlitby.

Václav Svatopluk Štulc

Moc víry a modlitby. [Mar. XII. 22–24.]
Mějte víru Boží: jasnou, živou, silnou, Ježto, živouc láskou pravdy neomylnou, Pramenem jest míru, odvahy a síly, A vás v díle, v boji svatém neomýlí. Nebo vězte, což vám, věrní, dím na jisto: Kdo dbá, by v něm srdce bylo čisto, A v tom srdci nepochybnou víru chová, Bůh že může všecko vedle svého slova; Taký člověk řekl-li by této hoře: „Pozdvihni se a již sebou vrz do moře!“ – Žádal-li by věci, nemožnou jež zdá se, Avšak čelí Otci ke cti – duši k spáse: Taký učeník můj s pevnou vírou v duši, Že se stane, co chce – čeho sobě tuší, Aj, ten na své oči uzří, pozná, zkusí, Že což chtěl on, z vůle Boží stáť se musí. 112 A proto též to vždy mějte na paměti, Co vám káží ústa moje neomylná: Když„Když vám bude na modlitbě k Bohu spěti, Hleďte, ať je v srdci čistém víra silná! Slovo mé nechť stále na mysli vám tane, Že začkoli s věrou na modlitbě vroucí Prosiť budete, dá Bůh vám všemohoucí – Vezmete, což chcete, – všecko vám se stane!“ 113