Služebníci neužiteční jste!

Václav Svatopluk Štulc

Služebníci neužiteční jste! [Luk. XVII. 7–10.]
Slouže Bohu, chraň se veždy, myslit sobě, Že by lze ti bylo poroučeti Bohu, Za vykonanou by za úlohu Dle tvé chuti vděčil se a sloužil tobě. Nebo suďte již a rcete sami, Či vám zdá se, Že to právem, obyčejem mezi vámi, By směl sluha, kterýž orá, stádo pase, Jak se z pole, z pastvy domů vrátí, Na tom tvrdě státi, By pán ihned sloužil, vděčil se mu, Čeledínu svému? – Kdo z vás, takového maje sluhu, Když by navrátil se domů z pole, 129 Jako z povinnosti aneb dluhu Řek’ by: „Pojď a sedni při mém stole?!“ Aj, po vašem obyčeji Věci ty se jinak dějí. Služebníku tomu, An se z díla vrátil domů, Káže hospodář a pán : „Večeři mi připrav nyní, A, jak sluší, opásán, Posloužíš mi při ní; Až pak najím já i napiji se, Potom najez, napij také ty se!“ A o zvláštním díku Dotčenému služebníku Za to, že byl dělal, což mu ráno Bylo uloženo, rozkázáno, O tom u vás – jak se zdá mi – Neslýcháte, nemyslíte sami. Protož i vy, učeníci moji! Když vše vykonáte, což vám za úlohu Bůh dal vedle svaté vůle svojí, S pokorou tak rcete Bohu: 130 „Neužiteční jsmejsme, Pane, sluzi tvoji! – Učinili jsme, což sluší na tvé sluhy, Splácejíce dary Tvé a svoje dluhy, Na Tvou milosť ždáme: myť jsme bez zásluhy!“ 131