V hodinách touhy.
Puzen své Duše rozchvělou trýzní
k tobě se utíkám, milenko má...
V ňadra tvá klesám panenská
v extasi horečné, uštvaný tajemnou touhou.
V objetí vášnivém nech spočinout
nadějí slepého štvance...
– – – – – – – – – – – – –
Zornice naše až divoce vzplanou,
teplo těl našich v jedno až splyne,
v zajetí své tě odvedu znavenou, ó Slabá,
jak mocný suverén, vítězstvím spitý
Svou nejrozkošnější markýzu.
[12]