Stesk duše.
Snů pestrý roj se tiše vynořil
z paměti nedozírné hlubinyhlubiny,
roj snů již dávno vybledlých
a v šeru duše zapadlých.
Vzpomínky svadlé v teskném průvodu
zas duší mojí táhnou znavenou –
stín hořkostí v ni znovu rozestřou
v zhrdání bídným životem.
Zdrásána duše v žhavém nitru svém
bývalé milenky své fantom zří,
dnů vášnivých se v mlhách tají bouř –
ó žel, že dávno stišených,
tak dávno stišených – – –
[15]