Zapadlým krajem.Nálada. Nezkrotná touha Samotyžene mě ven v tmavé kraje,v zapadlé kraje hnusného města,v zákoutí tonoucí v orgiích pustých.Rozplizlé šero večerahází své bázlivé stínypo sešlých střechách odporných doupat. –Všude ticho, podivné ticho, –slyšet jen slabý kročejů zvuk,a ty se ještě ztratí hned v šeru,v zeleném brlohu,kde koupíš za trochu kovuznavené tělo grisety svůdné,svůdné víc nahosti kouzlem –Známé to figurky vyžilémíhat se pod okny zřím,pod okny s zelenou záclonou, –jakoby čekali na známý pohybnahého ramene prostitutky,buržoy těmi tak často upotřebené.Žlutý svit posněžené lampy[16]ozáří na chvíli smrtelně bledé jich tvářerozkoší příšerně stažené, –a zas to mrtvé ticho...– – – – – – – – – – – – –Bezvládně oddávám se myšlénkám,tkám křídla rozpoutaným Illusím,když zalehnou mi v uši tak bizzarní tonystarých, rozladěných skřipek,jež k boku tiskne snad pobuda spitýv pověstném bordellu, plném vábivých grisetsedících na klíně vyžilých, zmožených hejsků.Divné to chvíle orgií pustých,za zvuků bídného nástroje,bordell když plný je kouře,v němž tratí se i portrét kteréhos mrtvého panovníkai zčernalý obraz krále Gambrina, –a spito vše je vilnou únavou – – –Ó, bídná, prodejná societo![17]