III Já nevím, jak se jmenoval ten mnich,

Viktor Dyk

III
Já nevím, jak se jmenoval ten mnich, Já nevím, jak se jmenoval ten mnich,
 však zbožný byl, jak vůbec znáte mnichy. A jestli Antonína nedostih’, tož stejně zle ho pokoušely hříchy. Tiše se vracel v šero cely, před sebou vína plný džbán. – Andělíčkové, slyšel, pěli: Hej, narodil se Kristus Pán! Já nevím, jak se jmenoval ten mnich, však zalek’ se, ta věc je jednou jista. A jestli Antonína nedostih’, byl přece jenom věrný sluha Krista. Vždyť vzpomělvzpomněl si: to květy vypučely a vonným jarem dýchá lán. – Andělíčkové, slyšel, pěli: Hej, narodil se Kristus Pán! Já nevím, jak se jmenoval ten mnich. Však, kalendář! A hrůza! Nyní v máji! Prosinců píseň, kdy je všude sníh. Co teď ty zvuky znamenají? 9 Kristus se v máji nenarodí. Mnich elegicky prázdnil džbán. „To diabolus zpívat chodí. Ne, nezrodil se Kristus Pán!“ 10
Básně v knize Marnosti:
  1. I Lilie bílé přísahaly.
  2. II I navštívil jsem dobré mládí.
  3. III Já nevím, jak se jmenoval ten mnich,
  4. IV Dnes nevyzval ji věru ani k tanci,
  5. V Let šestnáct bylo jí. A neumřela.
  6. VI Toť jednoduché: Spolu půjdeme
  7. VII Hroby mají svoje práva,
  8. VIII Zavřeny nyní všechny cesty vyšší,
  9. IX Je škoda dnů. Je škoda života.
  10. X Na nebi měsíc chladně svítí.
  11. XI Oh, nedívej se, prosím, na mne!
  12. XII Je ještě čas a všechno může růsti.
  13. XIII Vystřízlivělý jarní proud
  14. XIV Ó, jenom poslyš vichřice jek!
  15. XV Svůj celý smutek nelze nikdy říc’.
  16. XVI Já nevím, jaká ke mně bude zem’.
  17. XVII A chceš-li, můžeš srdce zvolna jíst
  18. XVIII Den smutný byl, já ještě smutnější.
  19. XIX A klasy vstávají a klasy rostou.
  20. XX Až v hloubi duše zaslechl jsem vzdech,
  21. XXI Úsměvy naše rozteskněly
  22. XXII V dny přišed smutné, oddal jsem se smíchu.
  23. XXIII Vše smysl má, co těší, zabolí.
  24. XXIV
  25. XXV A slunce ztratilo žáry své.
  26. XXVI Žárné slunce, vyschla všechna tráva,
  27. XXVII Jak starý galejník v románu romantika
  28. XXVIII A stromy měly zlato na korunce,
  29. XXIX Moře se bouří, moře se pění.
  30. XXX Na pravo, na levo svoboden,
  31. XXXI Do mrazu květy vykvetly
  32. XXXII Spi sladce, moje dítě,
  33. XXXIII Ty monológy jsou mi známy,
  34. XXXIV – Žijícím budiž lehký život,
  35. XXXV A lidé chodí klidně okolo
  36. XXXVI V tu krajinu jsem také zabloudil.
  37. XXXVII Z legendy staré – a přec mladistvé –
  38. Prometheus.
  39. Písně z Montblancu.