STROM OSAMĚLÝ.

Karel Babánek

STROM OSAMĚLÝ.
Strom osamělý stojí v širém poli, blesk bije v něj, déšť s větrem bičuje ho, přec jakby o lásku pro kraj ten kolem prosil, ku nebi rozpiaty jsou větve jeho. A pro toho, kdo potem svlažil zemi, a půdu rozvlnil žloutnoucím klasem, i pro ty, opuštěni kdož a bez domova v stín jeho hlavu svou skrýt přijdou časem. V svých dlaních bezpečně hnízd stěstíštěstí chová – Když za noci hvězd světla kanou s výše, do kraje dívá se a ku příbytkům lidí, a v stesku pak se rozešumí tiše. 32