V ČAS TENTO...

V ČAS TENTO...
V čas tento smutný dnes, jenž pln je slz a lkání, kdy jak by hroutila se země v moře děsu, a srdce zoufalé kdy lká o slitování, odejít od lidí se zachce ve chrám lesů, v sloupoví zeleném, kde jak by myrrhy vůně, pod klenbou stromů dech pryskyřic tichem vane, a bolest skrýti tam, jíž lidské srdce stůně, zapomnít marných dnů, jež v neznámo jdou plané. Dech horký, kořenný jen cítit slunných strání, tajemným naslouchat po kraji hlasům zrání a čekat, nové-li dech vánku nese zvěsti, o novém životě, o novém člověku, jenž těžce rodí se v neznámém daleku, o kráse neznámé, tušeném, novém štěstí. 1916.
92