Ó ROZKOŠ ŽIVOTA.

Karel Babánek

Ó ROZKOŠ ŽIVOTA.
Ze spánku zardělá se probouzela zem, zář slunce teple jí se dotkla purpurová, pták trylkem pozdravil jásavým slunce znova, a země zachvěla se zlatým polibkem. Ku nebi radostně svůj nesl skřivan zpěv, ranami zemdlené a stonající tělo závratí opojnou a sladkou teď se chvělo, když novým životem zas zabouřila krev. Jak sladko nořiti se světla ve příliv, co barev všude plá, paprsků třpytné reje, a život vítězná,vítězná je jako epopeje, a svět se krásným zdá tak jako nikdy dřív. Ó, rozkoš života, ó, moře bez hrází! A chvíle každičká sto překvapení chová, a vlnou zaplaví zas srdce radost nová, jak ruka vlídná když kol květy rozhází. 1915.
110