Kázání Spartakova

František Gellner

Kázání Spartakova
I.
Z kasematy vás věznící v tmu hoďte oheň smolnicí, své pochybnosti dravé. Má-li vzplátspása z plamene, dál živte v kobce kamenné své pochybnosti dravé. Vy, kteří chcete slunce svit, již silní chcete v středu žít svých silných dcer a synů, a kteří v dusném vězení v tvář zříte na smrt zemdleni bezkrevných dcer a synů, vy, kterým touhy nezbytí na cestu káže svítiti v tmách tápajícím, bídným, a jimž za pěstí zdviženou jest jíti drahou určenou v tmách tápajícím, bídným, 10 vy, kterým nestačí váš kout své všechny síly rozvinout: Ó pochybujte, druzi! Čas brzy přijde k vyjití. Ať každý plamen roznítí svých pochybností dravých! Z žalářní stavby prokleté až trosky zbudou, vyjdete s rudými pochodněmi. A potáhnete tmou a tmou kams v dálku, v dálku neznámou si hledat Novou Zemi. 11 II.
Paže svislé, beze slova sedíte tu, přátelé. Hlava skleslá, smutek v očích, čelo bledé, nesmělé. Teskníte, že zítra v cirku zhoubné meče v rukou svých musíte svým žitím živit luzy potlesk, jásot, smích. Že dnes ještě sedíte tu v úzkostlivé předtuše, zítra mnohý ležet bude v písku cirku bez duše. Slyšte, druzi, i vy, kterým zítřkem končí běh se dní: Pěstě naše, meče naše, naděj’ naše poslední. 12 III.
Muž bledý často vypravuje tiše za šera vám mdlou řečí, která něžným smutkem dýše. Nerad ho slýchávám. On mnoho let prý bloudil pouští v bílá jsa roucha oblečen a nelkal, když pěst poutem spjata byla, když k vám byl zavlečen. Za soumraků teď vykládá vám tiše své vidiny: že přijde Mesiáš za boží říše, království chudiny. Ten bledý muž sny svými meče z dlaní vám vyráží. Ó nedbejte ho! Nezahoďte zbraní, dál buďte na stráži! Zášť k věstcům, jichž řeč vás jen mdlobou raníraní, si vpište do lebek! Svým dětem kořist svou, ne tužeb lkání vhoďte do kolébek! 13

Básně v knize Po nás ať přijde potopa!: