A přece zdráhám se

František Gellner

A přece zdráhám se
Skleněná lahvička, a lebka na vignettě v mou duši vbodává svůj pohled příšernýpříšerný. Den ze dne s myšlénkou o onom lepším světě já neznaboh se stávám více důvěrný. Chlebíček vezdejší a rozmnožení rodu rád lidu zůstavím s instinkty zdravými, a velké žádosti mé, jak sníh v kalnou vodu, jak jen se dotknu jich, se mění v dlani mi. A přece zdráhám se, já piják notorický, svým hrdlem prolíti svůj doušek poslední. Sny směšných zázraků mne uchlácholí vždycky, a stesk můj udusí noc jedna výstřední. 35