PROCHÁZKA

František Gellner

PROCHÁZKA
Po nebi bílé se honily mráčky, na stromech slyšel jsem zpívati ptáčky, a slunce hřálo mě příjemně v zádech, když jsem se procházel po městských sadech. Paprsky padaly pletivem snětí na žlutou cestu a v kočárky dětí, a na lavičkách v šat oděny světlý maličké slečinky romány četly. Úsměv dne jarního na krátkou dobu uspal mé vědomí v příjemnou mdlobu, v duši mně umlkly rušivé hlasy, stesk dneška, vzpomínky na zašlé časy. Nahoru k obloze upřel jsem zraky na modré nebe a na bílé mraky, na mraky plynoucí jak bílé lodě do dálky, do dálky po modré vodě. 36