JARNÍ SLAVNOST

JARNÍ SLAVNOST
Vděk noci vystřídal dne krásu; v čím dál tím lepší náladě seděli v mírném světel jasu páni i dámy v zahradě. Mdlá vůně stromů kořenila dráždivou příchuť zábavy, nápojů čarodějná síla stoupala rychle do hlavy. Ach, a tu stalo se, že malá a rozpustilá Helenka v nemístné chloubě ukázala všem půvab svého kolénka. Dámy se zarděly, jak zřely Helenčin světlý podvazek, z mužů však mnozí zapomněli na srdcí pevný závazek. Nazítří došlo na ty pány; leckde se střetly náhledy. Nestoudně byly popírány veškeré hříšné pohledy. 39 Miladin ctitel rozhorlený děl: „Ne, toť nedovoleno! Má drahá, ejhle, dnešní ženy! Před lidmi! svoje koleno!“ Druhý zas pravil: „Vínko zblázní hlavičky zvyklé na vodu, že zaměňují s parní lázní veřejnou, prosím, hospodu“hospodu.“ Každý se změnil za chvilenku v mravokárce a mudrce; však při vzpomínce na Helenku hřálo to přec jen u srdce. 40