ROZHOVOR

ROZHOVOR
Co zvolil’s, lepší není to díl. Hleď: Krása ženy, zázrak, který se narodil z mořské pěny! Krev žhne, a ruce se hledají jak ve snách. – Vidím. – Rty lačné se snoubí potají. – Nezávidím. – Tvé milé, tvé druhy, osud zlý zavál je jinam. Zda sen kdy zjev jich ti vykouzlí? – Zapomínám. – Kam toužíš? – Nezapustil jsem kořenů nikam. – Máš pravdu, na světě nad rodnou zem přec není! – Zvykám. – Snahy, sny, sliby mladých tvých let, škoda jich vskutku... Jen abys nevolal dobu tu zpět kdys v pozdním smutku! 55 – Buď zcela klidno, srdce mé! Jak znavení hosti, tak spolu v temnoty půjdeme, bez lítosti. – 56