MŮJ HRAD

František Gellner

MŮJ HRAD
Nad srázy ve tmách jsem šlapával chodník a ještě dnes možná dovedu ledaco z toho, co kdysi jsem podnik’ pro kouzlo ženského pohledu. Vznětlivý snadno a při všech svých vadách osobních zájmů svých nemaje s dobrými druhy v bojovných řadách zvěst svobody křičel jsem do kraje. Zdraví a rozum, co byly mi platny? Chodil jsem s nimi dům od domu, počtář špatný, syn marnotratný... Své srdce však nedal jsem nikomu. Když bázeň zkroušeně pravdy se zříká a z pustých polí stesk vane a chlad, když hloupost špinavou pěnou svou stříká, mám vždy svůj útulek, pevný svůj hrad. 1913