BOHA NENÍ.
Chleba není, uhlí není,
šatů není, nic již není,
jenom bidačení,
hnití a klení,
je jenom na troskách blín.
Kdyby byl Bůh... Ale ne, není!
Už jenom pejzatí drží s ním chytře
starý svůj kontrakt – už jím jen vytře
velikou hubu veliký král.
Ale nám není. Kde by se vzal?
Ne, o tu ilusi rádi jsme chudší.
Méně to mučí.
Dobře se nestarat, o to, co není.
Dobře je koutek mít nepotřísněný,
dobře je pokoj mít aspoň v své duši.
Méně to kruší.
Možná, že byla to života půle –
(půlkou plic také možno je žít!)
mám i tu nechat postátnit?
Mám i tam nechat vrazit si klín,
který si formují podle své vůle
Hussarek, Bjelik a Huyn?
Dobře je bez toho, co přece není! –
36
Ale, ó, Bože, jak možno to jen,
by z prázdna se vracel ozvěnou sten,
by to, co není, mělo svůj stín,
by po tom, co nebylo, tak nezměrný zbyl
stesk, který v duši se vryl?
Není? Ale kde tedy síla se brala,
když krev tak dlouho unikala,
kdo na poušť chléb nosil v dlouhý ten půst,
kdo učil trpět a mlčet a růst
a zločincem nebýt, kde zločin mne dusil?
Jak se jen stalo, že moh jsem a musil
nechat růst křivdy k závrati?
Nyní jsem oltář naplněný,
na blesk tvých nebes připravený. –
Kdo bude soudit a kdo zaplatí?
Kam znavené se oči obrátí?
Svit zítřka, mlhou utajenýutajený,
nám oči přec jen dráždí.
Což nemá zdroj svůj neviděný,
což novým klamem vraždí?
Nejsi? Ale co tedy jest?
Má místo tvé zaujat břicho a pěst
a zlato a hnůj?
Jak to jen možno, že věci ty svítí?
Jak se může nic v nich zrcadliti?
Nejsi? pak ani já nemohu býti,
37
já, požadavek tvůj,
já, rána zející, závazek nekrytý,
nesmysl, negativ, odpůrce zarytý,
já, milionkrát já, v mých bratřích znásobený,
modlením i klením dávno unavený,
já, hlad vtělený, jenž čeká,
zda pomníš na člověka
a odpovíš!
Ty jediný, jenž smíš
bez průkazů všech existovat,
všem zrakům skryt vše v světě snovat,
nebýti nikde a vše vyžadovat,
a nechat bloudit, nechat pochybovat
a zapírat a boykotovat
i Sebe sám –
ale nám
ó, Bože starý, Bože budoucího dění,
pro vše, co jest, a pro vše to, co není,
pro všecko, co je nutno zbořit,
a pro vše to, co třeba stvořit,
pro všecko, co chce žít,
nám musíš, musíš být!
38