HANÁCKÝ ŽIŽKA.

HANÁCKÝ ŽIŽKA. (Psáno 1916 – k jubileu Prajzů.)
Belo to právě před žněma – a Prajzu všode héna, Frolin se žene s hraběma, měl za potokem sena. No, kde pak Frolin, to bel drak! Ten neďál jenom hobó. Tož s lókó belo take tak. A měl jož kopko hrobó, dež najednó se podivá a vidí: chlap jak skeda, tož burkuš, leti protivá, a rovnó k němo teda. A Frolin, hop! e s patama! jak zem be po něm slehla. Prajz, přenda, krótil fósama – kopka se ani nehla. To začal ten Prajz fluchtrovat a pré že „heraus muss a!“ a do té kopke pchat a pchat jak rozjeděná vusa. 127 A Frolin pořád nic a nic, tak jak ten rak v té díře. Šak bel pak jeden šrám a švic, až nebelo to k viře. Až najednó se z hloboka to seno provalelo; „A tož te tak? Te do voka? E te prach kokrhélo!“ A drap ho e s tém vřetenem, a žduch s něm do bahniska – to žblunklo jak za kameněm – co dál – se jenom piská. A vrátil se jak jenerál, šak jenom s jedném vokem. Až po Prajzích řekl, co ďál na lóce za potokem. – Šak je to právě půl sta let, co Frolin jedném kóká; a moc se zatím změnil svět, jen Hanák né a lóka. A mladi – vobě voče zas do světa na šeroko... A Frolin řiká: Sraz každymo vaz, kdo tě chce vepchnót voko. – 128 FRANTIŠEK ODVALIL.
Dr. František Odvalil narodil se 3. října 1880 v Jaroměřicích na Moravě. Gymnasium studoval v Kroměříži, kde 1900 na německém gymnasiu maturoval. Již na gymnasiu, jak píše, „spáchal spoustu pitomých básniček, které bývaly občas horlivými prefekty konfiskovány, nebo v opisech u spolužáků kolovaly“. Sám jich neschovávalneschovával, a tak mu taky zmizela prvotinaprvotina, „epos“ Emigranti – celou studentskou „théhu“ obsahující, kterou napsal již jako tercián. Bylo by zajímavo, kdyby se u některého spolužáka neb známého vynořila; sám autor jí připisuje význam větší než všem pozdějším z dob gymnasijních a potěšil by se jejím nálezem. Po maturitě vstoupil Odvalil do olomuckého semináře, kde súčastnil se ruchu literárního a přednáškového v Jednotě bohoslovecké, kde také byl svého času předsedou literárního kroužku. Literární tištěná prvotina jeho vyšla na nejvýchodnější výspě jazyka českého – švabachem tištěná v Ratiboři v Pruském Slezsku – v kalendáři na rok 1901 vydaném „Katolickými novinami“. Byla to delší Legenda o pěti růžích, psaná manýrou Zeyerovskou (jak „Vlast“ tehdy uznala nejlepší z beletristických kusů kalendáře.)kalendáře). Pak uveřejnil básně a články v „Museu“, něco v „Novém životě“. Ačkoli s velikým zájmem a dobře studoval theologii a také jeho chování nemohlo se nejmenšího vytýkati, dostal – výslovně „bez udání důvodů“, roku 1903 ke konci prázdnin škripta, to jest – byl ze semináře vyloučen. Studoval tedy poslední rok bohosloví v Praze, kde byl 29. června 19041904, přes protest svých olomuckých představených, vysvěcen. Také odtud psal do „Musea“, „Nového života“ a „Evy“. Pak kaplanoval v Chebu, a tam, zase na nejzápadnější výspě světa českého, napsal a odtud datoval 1907 první knižní publikaci, obsáhlou studii o J. K. Huysmansovi s obšírnými výňatky ze všech děl, která Huysmans po konversi napsal. Již tehdy začal uveřejňovat překlady ve staroříšském Studiu. Také něco v „Novém životě“, zvláště překlady cír- [129] kevních hymnů. Roku 1908 přišel za duchovního správce trestnice pankrácké v Praze, kde dosud působí. Doplniv přes mnohé překážky privátní pílí svá studia byl r. 1917 prohlášen doktorem theologie. Roku 1917 vyšla v Staré Říši v „Dobrém díle“ básnická sbírka „Kvetoucí meze“, obsahující dosavadní básnickou žeň Odvalilovu. Pokud se jí kritika zabývala, byla kniha přijata s uznáním i od směrů nekatolických. Katolické časopisy ji však z velké části ignorovaly, nebo dosti reservovaně o ní mluvily. Byla považována za „mystiku“, ale autor se k této charakteristice nehlásí. Ale náboženství, a sice bolestně žité, to je i tam, kde se o něm přímo nemluví. Že i české srdce v ní hrdě a hořce promluvilo v dobách největšího útisku, toho si ani nikdo nevšimnul. Jinak uveřejnil Odvalil překlady z ruštiny (zvláště jemný Dymovův román „Vlas“ v „Dobrém díle“) a z frančtiny, většinou ve Staré Říši, Claudelovu „Křížovou cestu“ a článek o Claudelovi v „Arše“ vedle některých původních básní a drobností tamtéž, překlady z ruštiny a frančtiny, něco z maloruštiny, polštiny i němčiny jinde. (Davernův román „Cena krve“ z frančtiny, vychází v letošíchletošních „Květech lásky“.) K tisku připravena jsou Claudelova dosud nepřeložená dramata, Demolder, menší studie a články pro „Nova et Vetera“, Tadeáše Micińského Basilissa Theofano a j. Za dřívějších let uveřejňoval hojně kázaní v „Kazatelně“. První svazek sebraných nedělních řečí, většinou nových, má vyjít letos v Brně a další jsou připraveny. Obsáhlá studie o řeckém rozkolu dosud pro nepříznivé poměry tiskové nevyšla. Přítomná sbírka obsahuje dojmy z války a doby po válce. Něco bylo uveřejněno – většinou uveřejněno býti nemohlo za války – po ní pak svazek již v celku hotový rovněž pro nepříznivé poměry vydavatelské ležel, až nyní vychází doplněn novými dojmy toho, „co z venku zaznívalo“. Jiný svazek, intimních věcí, skoro vesměs také dosud netištěných, je k zadání. O. pracuje o nábožen. románě z doby „Temna“. Odvalil je nepolepšitelný zarputilec, upřímný a věrný několika málo přátelům, ostatní „ať prý ho škrabou na zádech“. LAD. ZAMYKAL.
[130] OBSAH: Str. Mír a vojna7 Železný hrad32 Smutné manželství34 Boha není36 Bukolikon ex anno 191739 Loučení zvonů43 Božetěchu48 Pečení chleba51 Království srdce60 Prapory65 Lípa67 Dvě matky78 Holubi94 Bratře96 Dobrodružství starého Jonášova 98 Co chceš tu, Kriste, mezi námi102 Habakuk105 Salome107 Josef v žaláři111 Pohádka o panence, jabloni a pejsku115 Tohle nemá ani nápisu119 Kostky122 Etymon125 Hanácký Žižka127 František Odvalil129
E: av; 2005 [131]