ÚNOR

ÚNOR
Ve světě, v duši je špinavo, obloha šedá a nízká, a tak vše tlačí bolestně, po slunci tak se stýská. Však jde již vůně z hnědých hrud, taková prostá a řídká; a bláto – jak by vystříknout mělo již na holá lýtka. Bude to brzo? Zavoní fialky v mládnoucím křoví? A jakou pověsť zmatenou jednoho rána kos poví? Že prý má brzy kypět vše jak v rušném karnevale, že křídlatit a nadnášet se bude vše jak v bále? 15 Že pokvete i brambora, jež dosud v sklepě hnije, a každý pahýl na chvilku pln bude fantasie? – – Toť starý žert a průzračný, v tom tajnost žádná není – vždyť zatřepetá křídélky i chrobák, když se žení. – 16