HVĚZDA SVÍTÍ..

Rudolf Medek

HVĚZDA SVÍTÍ..
Na nebi za času podzimního v tom nelítostném soumraku Venuše – hvězda svítí. V tom nelítostném soumraku ne nepodobna přízraku, ale i slávě nebes – Venuše – hvězda svítí do tmy i tísně večerního těžkého lidského bytí. V chalupách světla se rozžíhají, sedají lidé ke kouřící míse, do oken Venuše svítí. Muž vezme pak ženu svoji v pasu, zaboří hlavu do jejích vlasů, a svět se ztrácí a ztrácí.. V sednici, v níž není na živobytí, jediné, co nyní nezdaní se, je Venuše hvězda – a svítí! Hvězdo! Sestřičko této země, v čas těžký neopouštěj ji, bědnou! Odplatí se Ti za to jednou na jaře deštěm šípkových poupat. 25 A k Tobě jediné bude stoupat dík její i další modlitba. Každý z nás, kdo Tě ctí a dbá, o to Tě prosí v těžkém čase, v každém čase. Jsi Jitřenka i Večernice! Jsi Venuše – a mnohem ještě více. Nad lidskou pří a nad lidskými boji jediné vítězné světlo stojí – zažehl je sám Bůh. 26