Vojáci velikého sibiřského pochodu,prapory svoje vztyčujíce vysoko nad hlavy,jež nepřestaly snít v dnech, plných kouře,a v nocích, přízraků plných,o svobodě,vojáci sporých těl a vypracovaných svalů,tvrdé děti zbytečně rozcitlivělého kmene –mysleli na Tebe nocí i dnem,vojevůdče!když osmnáctého roku šel vítězný měsíc říjen.Jak spravedlivá vichřice proletěl nad čelem drzým,nad opuchlou hubou zpupného biřice,žvavou a žíznivou krve!Jak do břicha spadlo holedbavé srdceté naduté smečky katůšpinavých rukou a špinavých duší!A nyní ku předu! Neustávej! Neslož svých křídel,Francie orle!Chceme tě viděti na Rýně, v Berlíně, v Praze,ve Vídni, v Budapešti,a nejkrásněji by bylo,kdybychom v Moskvě si podati mohli ruce –tak volala srdce nás všech, kdož věřili ještěv cíl nedvojsmyslný, jasný,kdož toužili nazvati věc každou vždy skutečnýmjménem,lež lží a pravdou pravdu![3]Však jako pavouků hejno,školometů nudných jalová smečkapavučinu z mlhy a z polopravdy,z citův a z citečkův uslzených,položila svatokrádežnou rukouna pevnou věc vítězovu.Skuhravý diskusí kvikot,spekulací a obchodu hádka i svárpřízemním žargonem vpadlydo mocného choru postupujících vojsk,této laviny slavné a strhující,o níž jsme snili a již jsme viděli všichnizdravýma, statečnýma očimave smutných hodinách ponížení!Ó, jakou hromadu mrvy, bláta a lžina Tvoje veliké dílo, vojevůdče,navalili pokrytečtí svatouškové,spojení žvanilové všeho světa!Ó, jaké zkřivení Dějin! Ó kletbo přerušeného díla!zlolajná ruko, přivěšující závaží k nozemarathonského běžce!Ó prolhaná houbo, napitá slzamináhlého kajícníka-falešníka!Jak dojímá pojednou pohnutý rytířský světpokání stonásobného vraha!Jak o překot protahují se chudokrevné ruce,stůj co stůj mírumilovné,[4]aby nejdříve stiskly střísněnou Vlkovu tlapu,na níž lpí ještě sledyhoroucí krve jich dětí...A hle, pět bláznivých přeběhlo let,pět pitomých neplodných let.Za pevný mír,diktovaný nerozechvělou rukouvojáka-vítěze,svět má jen čarodějný kotel,v němž latentní válka se zhříváv každé hodině denní a noční.A proto vítej, veliký vojáku, na obzorujenž se zjevuješ nyní a připomínášminulé dny velkého pobratimství!Vítej, nejvyšší veliteli,na jehož pokyn čestné a statečné sílyté Evropy, jež dosud neshnila,s radostí dají se na pochod novýproti podvodu a lži!Vítej, veliký vojáku, i v této zemi,pro niž jsi tasil svůj meč!V té zemi vítej, kde sbíhá se Evropy střed,v té zemi, jež po tisíc urputných letv třeskotu zbraní a v úporném, přetěžkém bojize dne na denvelikou, vítěznou vedla svou při.[5]V té zemi vítej, kde Tvoje pata v černavé půděbezpečně najde tvar Žižkových stop,kde nové a svobodné pokoleníté síly, jež spala zde po staletía probuzená teď žilami hřmí,nesmí zapomenout,té síly, jež nedá zahynout!Vítej, veliký vojáku, i v této zemi,vítej ve středu pátého jara,kdy nivy naše a růže a hvozdů mohutný výdechi srdcí tep a zrakův odvážný oheňti nového našeho života zvěstují vlnu,bijící v statečném rhytmuvítězný pochod:Ku předu![6]Nakladatel architekt Rudolf V. Svoboda.Vytiskla „Politika“ v Praze.Kč 3,- E: mk; 2005[8]