Ten starý, dobrý úsměv

Viktor Dyk

Ten starý, dobrý úsměv Ten starý, dobrý úsměv
mně nehodí se již. Vizte mé zhublé líce, mé vpadlé zřítelnice: to že je štěstí říš?
Ne, nemohu se smáti. Vždyť skorem bych se bál, že smrt ten smích můj slyší, že trápení mé zvýší. A možno trpět dál?