ELEGIE

Rudolf Medek

ELEGIE
Zem’ černá vsála krev jinocha i muže. O pojďte všichni sem a vizte! Květ bílý vyvstal zde, znak oběti jich čisté, i vzplála rudá růže, jich rodu slavná korouhev. Skřivan zpívá nad lučinou a polem. Mák rudý v žatvě kývá svým smavým druhům kolem, a večer, ach, slavíci nesčíslní kvílejí – a noc voní. A děvčat píseň zvoní, zem’ úrodou se vlní, zlátne a praská klas. Zní dupot selských koní, obžinek jiskřivý hlas, tance šumivý kvas volá nás... O vy, kdož jdete večerní chvílí, zvon domova když zní, lesy a poli, slyšte, jak lkavý hlas v travinách kvílí, hlas věčný, jenž nikdy nedozní, nepřebolí... Děti, jež ničeho nevíte, dívky, jež na vše se těšíte, ženy, jež plod svůj nesete, vy, muži bojovníci, slyšíte, slyšíte? K zemi, jež volá vás, klekněte, 50 k své zemi, steskem znící... Slyšíte? V té chvíli svá srdce ztišíte a naléhavý truchlý hlas sevře vás... To celá naše země sténá, tisíce mrtvých hovoří, tisíce bratří. Zřím v jejich zrak, jenž na mne patří, v svědomí mé se ponoří, velikým světlem v něm zahoří... Duše všech bratří mých, vykoupená nejvyšší láskou, nejvyšší obětí, zůstaň s námi! My, kteří zůstali, rmutná pěna, vyhaslá vůle, jež větrem se rozletí, již svede povyk a sliby zmámí, voláme k tobě, sílo živá, zůstaň s námi! Neb se připozdívá... 51

Básně v knize Živý kruh: