DĚVÍN

Rudolf Medek

Za noci zrozena kdy hvězdy osa(J6f) pada v propasti a darem kouzel zlých(J6m) své srdce ky zřím své jaro stmě(J6f) jít hluší nevonnou bez kvě rozkvetlých(J6m) Můj život vstříc jde tmě a navždy oči žha(J6f) ji vssáva mou sudbu neznámou(J6m) Mráz žalu jde v mou krev Ach komu vlasy pla(J6f) tvář smavou zaha kdo vezme krásu mou(J6m) k muži netoužím nedotknu lo(J6f) chce zráti bez ho květ v samotách(J6m) Lip ni chat chce a v rose koupat čelo(J6f) jsouc ze poutem vzpučelým v temnotách(J6m) Chce tančit po jích kde levko dech vo(J6f) a hvězdných sasanek se ro sněž tlum(J6m) chce chat ni míz a šťávy ssát jež ro(J6f) břiz nahost panenská jak rostou k oblakům(J6m) Slast neznám polibku když na rtech mužů plane(J6f) a v ňadrech probou divo žádosti(J6m) v rty moje žízni jen ran rosa skane(J6f) mír slunce jitřho se v ňadrech rozhos(J6m) A když jas poled mi rozpaluje ústa(J6f) k zdrojům chýlím se jež zjev můj zrcadlí(J6m) div sladce tajem jak květ jenž ze dna vzrůs(J6f) zřím cud obličej jenž hou pobled(J6m) Však šera truch stín když v háj se rozestí(J6f) včel hudba tlume dozní soumrakem(J6m) mne noci klid rve úzkost ňadra si(J6f) vzruch váš jak zlý host se zta v srdci mém(J6m) A hledám vek svých bych polibky jich pila(J6f) s rtů ru planoucích co zraky jejich žhnou(J6m) tmou vla půlnoci bych žízeň ukojila(J6f) jež hoří v hrdle mém a tichem chvěje mnou(J6m) Spíc v loktech lostných své ome druži(J6f) o požáru sním jenž v ňadrech mých teď vzplál(J6m) Ach mečem krvavým bych chtěla mstít se muži(J6f) svou zvu provolat s temene srázných skal(J6m) za zrádnost pocelův a úzkost pustých no(J6f) za znásil hnus služebnost nevlídnou(J6m) za chu nezkrotnou a drsnou tvrdost moci(J6f) za okla žal za touhu neklidnou(J6m) za hrůzu samoty a váš probuze(J6f) za bolest mateřskou jež krásu pohro(J6m) za všecko chtěla bych se mstíti zneuctě(J6f) za všecky rmut dny žen věč poroby(J6m) A vtrhnout do občin s žhnoumi smolnicemi(J6f) ve zbroji těz kněžna odvety(J6m) žár ohňů roznítit po ce svo zemi(J6f) k slunci povznésti žen stup prokle(J6m) Však žel jho potup že bezným jim zdá se(J6f) A posléz zrazeny svou vlast odvahou(J6m) v lstné padnou ruče v své krvelač kráse(J6f) po mar odluce zas najdou šeň svou(J6m) A já blesk ohni snad se skály se zřítím(J6f) vždy sama hrda vždy a panna kvetou(J6m) A jako zla plaz kdes zhynu mezi kvítím(J6f) jak hvězda v pádu svém a ve tmách blednou(J6m)