VII.

Josef Kubelka

VII.
V té chvilce, již láska posvětí, co po zlé nám naší sudbě, my naslouchat chceme v objetí svých srdcí tajemné hudbě. Když hoří tvé rety na mých rtech, jak srdce nám buší, buší, že, byť se svět bořil v základech, v té chvilce jich nepřehluší. 11