V.

Josef Kubelka

V. (Slečně Elle Správkové.)
Když poprvé šlo Štěstí světem, tu bylo mu tak veselo, neb od něho jen skromných dárků se skromným lidem zachtělo. Však přišla Závisť mezi lidi, a Štěstí jenom nevděk klidí, a lidstvo celé lká a volá: Ach, Štěstí, kam’s se podělo! A spokojenosť všade mizí, neb nikdo nezří bědu cizí, však každý zří jen darů květy, jež jinde Štěstí rozselo, a neví, co svou bědu měřil a Závisti své trudy svěřil, že usměvavě dobré Štěstí jej políbilo na čelo. 49