RESIGNACE.

Otokar Fischer

RESIGNACE.
Dívej se zbožně, jak se šero sklání nad zahradou, jež teskna podzimem: „...Včera jsme byli květy obsypáni, dnes třesem se a zítra pohynem...“ Naslouchej zbožně, ticho jak se sklání a v kupě mrtvých listů šelestí: z nich každý byl by v němém umírání tajemných věcí býval předzvěstí. Zrak vzpomínky se k mému duchu sklání – víš přec, jak božsky s větve krouží list? Mohl bych žíti v samém vzpomínání na svaté chvíle, povznesen a čist! A snad mi štěstí nade rty se sklání, však marně žízním jak muž v podsvětí: v mír oddanosti, v mužné odříkání se stišilo mé duše prokletí. 6