PÍSEŇ

Otokar Fischer

PÍSEŇ
Tak panensky se na mne usmál den, jak ústa dívky, nahé bez úhony; a jak se vracím, světlem pohlazen, má horstev klín už zrůžovělé tóny. Teď v krystalech mi duha zasrší, teď večer mží a vonná stoupá pára; plá stříbrem sněhu Zlaté návrší a z údolí to dýchá dechem jara. Kam pohled sahá, pláň a pláň a pláň; kam letí vzpomínka, jen děkování. To Bůh svou bílou nastavuje dlaň, a zlatá zem, to slunéčko je na ní. 26 Již zmlká pták. Ni větřík nevane. Šum dechu zatajil se v prsou lesa – Teď, vzlétna s dlaně zamilované, den s námi zakrouží až pod nebesa. 27