TICHÉ MĚSTO

Otokar Fischer

TICHÉ MĚSTO
Dvůr domečků jak svítí, mlčeliv! Krajkoví lip se němě do vod sklání. Šept průplavů, kde moře dulo dřív. Zákoutí vzkaz – – Což byl jsem tu kdy živ? Hra zvonků v poledne zní jako vzpomínání. Má duše – bekyně sem zavátá v ten záliv času tichem příliš sladký – sní, čeká, mdlí a teskní, zajata, by do hříchu ji, s křikem „thalatta!“, vichr strh zpátky. 47