DOMŮ

Otokar Fischer

DOMŮ
Co je to domů? Tak dlouho byl jsem pryč. Je to hučení stromů? či dětský míč? Je to převoz k mlýnu? zabrzděný vlak? Chtěl bych říci svou vinu a nevím, jak. Mám domov – jak bodá ta dvojice slov! Laská mne voda, jdu na hřbitov, tmou točí se víly a noc voní jak med, ale do snů se vpily svod a svět, 16 přístavy hlučí, skřípe visutý most a do náručí zve proradnost. Kdo rozdal se, tomu není v domově lék; když ví, co je domů, je bezzemek. 17