SETKÁNÍ

Otokar Fischer

SETKÁNÍ
Zde v stínu, po bělostném tomto schodišti choť kdyby Menelaa, krále spartského, mi sestupujíc přicházela, bílá, vstříc, já neužas bych, slyše, se zralých že rtů jí plyne mluva, jakou znám. Ó milostná, tvá řeč tu souzní s rytmem vln a chůze tvá se v ritu nese slovanském. Ne krví sic, však jazykem jsa spřízněn s duší pomoří, já slabikovat budu slova nových krás, já, nevědomý posud, Heleno, tvůj host, chci ostrovního vzývat Eróta; on luk má napiatý a drahou vodstva k Městu koz a odtud po Kronovcův oltář až sem v les mé kroky řídí a mne sliby ovládá, jež teprv nyní z jeho úst mi k srdci jdou... 22