DAIMÓN

Otokar Fischer

DAIMÓN
Vůně vlahého vánku, rákosí, oliv a řas. Chvilkami vzduch je jak břitva, to s nočních hor fičel mráz. Všechno, co živo je, žije, že dýchá do ovzduší. Má duše modlí se díkem, že jinou je prolnuta duší. Jak bych moh milovat sever, kdybych byl nevzhořel pro jih! Jak bych si život směl přiznat, sám v nitru svém necítit sto jich! A je-li to kletba, můj rode, s tou bohatou kletbou se smiř! K výškám se pni a rosť hloub, však zírej vždy šíře, jen šíř! 34
Básně v knize Poledne:
  1. PÍSEŇ
  2. U SPLAVU
  3. KDYŽ NEŠLO JARO
  4. DO DNŮ NEPOHODY
  5. MELODIE
  6. DĚTSKÁ
  7. DOMŮ
  8. V PŘÍRODĚ
  9. KRAJINA
  10. HISTORIK
  11. NA POBŘEŽÍ
  12. SETKÁNÍ
  13. ZÁTIŠÍ
  14. SLUCH A ZRAK
  15. KÁMEN MLUVÍ
  16. CHVILKY A VĚČNOST
  17. V ZÁTOCE
  18. STAROZÁKONÍKŮM
  19. NA ZŘÍCENINÁCH
  20. POHŘEBIŠTĚ
  21. DAIMÓN
  22. LOUČENÍ S JIHEM
  23. LOUČENÍ DOMA
  24. STROM
  25. PÍSEŇ
  26. V SNĚHU
  27. PAMÁTCE BÁSNÍKOVĚ
  28. JARO VE FLANDRECH
  29. ZLOMKY TRAGEDIE
  30. POSEDLÍ KRÁSOU...
  31. Z EVROPSKÝCH ŽALMŮ
  32. ÚSMĚV HOR
  33. DŮM
  34. MĚSTO
  35. NÁVRAT
  36. A STROMY ŠUMÍ...
  37. ZÁŘÍ
  38. BÁSNÍCI
  39. SMRT ZPÍVÁ