Urbs

Urbs
Vše nadlidštější, než v představách bylo. Obludné plochy jak gigantů dílo. Kopule. Oblouk. Vzmach obelisků. A na křižovatkách voda v trysku. Předvěký triumf. Architravy. A prostá ohnice v zeleni trávy. Spěch pyšný – a slepý – a bez ohledu. Ale údy prorostlé tkáněmi dědů: pod těžkou bání akvedukt štíhlý; v sousedství betonu vyrudlé cihly. Pod zemí mnich, jenž marně se postí. Nad zemí rozlet. Do velkosti. 19 Bouří se Afer. Hrozí Sarmat. Víření bubnů. Nástup armád. S nevalnou představou o člověku vykopat přístav; v něm předobraz věků! K tomu, co nové, zlou nedůvěru. Obrodit tu, jež zapadla, éru! Zítřek-li zdá se být bez východu, svázat svou slabost s kořeny rodu; zoufale, s rachotem, plout: ještě jednou! za starou metou ať kotvy se zvednou! A do vytí času, jenž vlny přes kormu hází: „K imperiu!“ Nebo do společné zkázy. 20