Paestum

Otokar Fischer

Paestum
Kdybyste mohli zřít, jak se, podoben Héfaistu, belhám, však byste vypukli ve smích, vy černí a s klasickým nosem, a což teprve vy, vy rusé, jimž zvláštní buď chvála, obživlý národe Řeků, ty, před nímž i zmožená noha málem se pozvedá k tanci, by v taktu stoupala sborem. Souladný míre sloupů, jež stavěla divoká vášeň! Co je podsvětí, znám; ale rytmem a vůlí je zvládnout! Nestvůrné bušení kladiv já slyšel a viděl jsem dýmat ohnivý vrch, jenž nebyl jen pro zrak div, ale nitru děsivý přízrak. Teď kráčím, ba kroužím – jen smějte se, smějte – prvně po stupních Dórů. Zde ještěrku vyplaší mrštnou 32 krok, ale sameček hned k ní přirejdí, přilákán teplem, tam, kde se k porfyru přilíp hlemýžď. Vran stohlavé hejno krákorá k moři, ne k moři, to tekuté spíš je stříbro, svítící na horizontu a vábící dál. Padá večer. Souzvuk chrámů drásá, a zrádné zlozvuky duše novým, horším smíchem chtí zpřetrhat akordy nebes. Už jen pozvedám pohár; v něm víno, jak rodil je Vesuv, svítí krvavě černé. Vám úlitbu, podzemské síly; třpytivou krůpěj vám, hlavy přátel i přítelkyň doma! 33

Básně v knize Rok: