PÍSEŇ

PÍSEŇ
Lze život ještě žít, kde umírat se žádá? Pojď v roztřesený třpyt, když měsíc na sníh padá, pojď, neslyšný kde srp svou mrtvou žatvu kosí a se smutečních vrb mží zář jak výdech rosy. Hle, vlak, jenž jede kol, a měsíční to mléčno i mlčící tvůj bol – to vše je neskutečno, a labuť červenců a růže u jezera, stín mrtvých milenců i zpěv, jenž zpíval včera – 8 to žije z věcí všech, to procitá té chvíle, kdy země stají dech, kdy všechny děti milé si k prsům tiskne svým a v dětský zrak se dívá, kdy bůh i život zdřim’ a jenom smrt je živa. 9