V MĚSÍČNÍ ZÁŘI

Otokar Fischer

V MĚSÍČNÍ ZAŘIZÁŘI
Mé srdce, na rozvětří cest když zmaten září stojím, ty ozvi se a dám se vést půlnočním zvukem tvojím. Sám mezi stromy pod sněhem bych nemusil se rdíti, bych zdusil stud, že ještě jsem – mé srdce, kudy jíti? Kam povede nás cesta, kam? Jdem na smrt? V hanbu jdeme?... Já ticho sněhu v duši mám a srdce, srdce němé. 14