PŘÁNÍ

Otokar Fischer

PŘÁNÍ
Když se mne ptáte, kde chci zítra spát – Ať kdekoli. Vždyť duše nedlí v hrobě. A přec mi slibte: ty, jenž měls mne rád, i vy, jež pro mne pláčete, vy obě, že z města pryč mne dáte vynésti, kde bylo dusno tak a tolik prachu. Když trpěl jsem, já mlčel. V neštěstí jsem vzpřímen stál a pad’ jsem beze strachu. A tak chci ležet: Ne, kde stená stesk a pod závojem černým nuda zívá. Chci na pahorku spát, kam bije blesk a dcera nebes, vichřice, kde zpívá. Kdo ke mně jde, ať stoupá v strmý svah. Nechť zemi děkuje, kdo po mně touží. Ať s mého hrobu v hloub zří po lukách. A duch můj – mrak a zpěv – ať nad ním krouží. 28