S BOHEM

Otokar Fischer

S BOHEM (Za Klárou Baušovou)
Vběh’ jarní vánek oknem po špičkách a na svou sestru zvědavě se dívá, jak leží tu v svých zlatých střevíčkách, tak smířeně, tak mladě, jako živá, jak by se vydat chtěla na cestu, jíž radostno jí, volně bude jíti. Zřím zmaru prázdnou tvář? Spíš nevěstu, jež v lásce k srdci tiskne chumáč kvítí. Jde, nikdo nezná kam. Jak přišla kdys, a sotva víme, z kterého k nám kraje. Leč kudy šla, kraj omlád’ v dechu míz, a kdo ji miloval, měl svátek máje. Je smír i v bolu. Věnců trpký pach a slzí sladká útěcha nám splývá. Smrt nemá hrůz. Pták dole v zahradách svou jitřní píseň na cestu ti zpívá. 45