Na břehu

Otokar Fischer

Na břehu
Jak dívka jsem, jež v rukou drží růže a neví, komu dar by splatila. Je strast má, že jsem nepotkala muže, v němž, jako v moři, bych se ztratila. Tak jen svůj pohled v proud, jenž teče, hroužím a s růží trhám lístek za lístkem. To buď můj pozdrav moři, po němž toužím, když na břehu zbýt odsouzena jsem. A jestliže se vlny prudce zvednou a bázlivou mne voda stáhne v proud, byť naposled, přec šťastna budu jednou, neb věř, já nechci nic, než utonout. 22