Jeden za mnohé
Stesk není bez příčiny.
Vzor táhne cizích měst.
A tíhu spoluviny
na srdci nechci nést.
Hrob lidstvu hrozí z lidí.
Ne z půdy sopečné.
Z nás každý nechť jen řídí
kus cesty společné!
A jestli odpovídají
urážkou, klepem a lží
a jestli nám do větru lají –
co na tom záleží!
Nevedem idylickou
půtku a za větrem.
Jde o věc družně lidskou,
nám o našich dětí jde zem.
11
Chcem, aby dnešní činy
budoucna zvážil soud;
stoupnout si před dějiny
a studem nezrudnout.
12