My, Národní divadlo
Jsou bouře nad námi a víří kola trig,
nás tíseň doby štve, nás příklad otců bodá;
my – věštka, milenka –, my – král i robotník –
chcem být, čím káže žár a zákon dnů – ne móda.
My sáhli po lauru, až tryskla naše krev,
nám spánky buší v snách, nám v žilách šumí víno,
a jak nám ze srdce jde verš a letí zpěv,
jsme kněží, věnčící tvůj oltář, domovino.
20