SEN

Otokar Fischer

SEN
Já smrti řekl „pojď!“ a přiložil jsem k rtům dvé melodických píšťal, k nimž tančívaly ženy, a hudbou zvábil jsem tu tichou družku v dům, kde koberce jsou krví a vínem potřísněny. V sál vichr světa vtrh a stříbrem zahrál stůl, jenž zvonil v třesku číší a svítil pomeranči; když svlažili jsme rty, „chci pít!“ jsem pokynul; když vzdala mi svá ústa, já zašeptal jsem „tanči!“ A nahá tančila a přiložila k rtům dvé píšťal, jejichž hudbou kdys vábíval jsem ženy. A horkých krůpějí jsem sladký zaslech šum a krví svého srdce měl prsty zkrvaveny. 14