OSTROV

Otokar Fischer

OSTROV
Jak před lety, hrá vítr křídly mlýna. Jak tenkrát, šlehá vzduch a svítí dýna. Jak vždy, mně kosmos proudí do duše. Zřím třeštit moře, které nevzpomíná. Sní ostrov můj, kde vzpomínkou je vše. Strast, jež mne provází, je ještě sladší, ač stín jen jeden přede mnou teď kráčí. A hukot, jenž mi v srdci hovoří, to není prohra má, to vlny pláčí, to řve a hřímá světa příkoří. Hlas větrů volá od západní strany, hlas dýše, v píseň ticha zkolébaný, hlas šeptem ševelí mi z ulity: Je hlubší moře: Slz, jež prolévány. Nejhlubší těch, jež nejsou prolity! Dál bouří příboj. Revolt je v něm vření, vzdor těch, kdož věstí, smrtí označeni, kvil hladových a zubů skřípání. A pod rozlitým kovem, jenž se pění, je zvon a umíráčkem vyzvání. Však nechápaje písně bezejmenné a neslyše než vzpoury nedopěné, já čekám zázrak, jenž se zrodí z vod: Snad nové slunce – Anadyomene – Snad ostrov, na němž věčnosti zrá plod. Nic nevěda – vše ve vzpomínkách maje – jak cizinec – jak dítě, jež si hraje – v snách položivota jdu ostrovem: však mořskou duši, mně jež vdechnuta je – svou slyším bouř – a poznávám, že jsem. [15]
Básně v knize Hlasy:
  1. 1   Já slyším, slyším slova tvá,
  2. 2   Než mi odletíš
  3. 3   Kdys, živá vodo, dravě zpěněna
  4. 4   Uvěřil znovu já, žel,
  5. 5   Tichá má ruka, steskem bílá,
  6. 6   Na výkupné-li se ptáš,
  7. 7   Radš boj a bouř než toto mlčení!
  8. 8   Tichem ještě víc než slovy zmučeni,
  9. 9   Čest, láska, přátelství, vše velká jména,
  10. 10   Vždy bylo lidské štěstí jen
  11. 11   Vše darovalas, co lze darovat.
  12. 12   Tak ticho je mi pojednou v tom hluku,
  13. 13   Dvojí píseň do blankytu vzlétla,
  14. 14   Noc vála. Znělo to jak zpěv
  15. OSTROV
  16. PÍSEK
  17. BEZVĚTŘÍ
  18. PRSTÝNEK
  19. TROILUS
  20. LETNÍ NOC
  21. STVOŘITEL
  22. SVATOKRÁDCE
  23. KE KOŘENŮM
  24. ORESTES
  25. ZÁPAD A VÝCHOD
  26. NORDERNEY
  27. MYSTIKA KRVE
  28. PÍSEŇ ARISTOKRATICKÁ
  29. HLUBINY
  30. 1   Já nejsem vichr. Vichřicí jsem hnán.
  31. 2   Co na tom, dnes že nechtějí tě znát!
  32. 3   Magickou září protkána
  33. 4   Jsme poslové – a nevím, čí ni čeho –,
  34. 5   Jen jedna pouta nikdy nepominou:
  35. 6   Šum ukolébavkou, má proudná řeko!
  36. 7   Já vzhůru zřím. Tvá milá lampa svítí.
  37. 8   To bylo krutější než umírání