Odjezd

Otokar Fischer

Odjezd
Kde k parku stráň se naklání, volání, vlání, mávání, až oko díkem vlhne: to stálé sbohemdávání div srdce neutrhne. Vracím se, pádím, ubíhám do shonu dnes a zítra tam, kde hřmot mě nezkonejší; přemírou žití umírám vstříc jízdě překotnější. 15