Pojď sem v můj tmavý kout, ty žhoucí přízraku,

Emanuel Hauner

Pojď sem v můj tmavý kout, ty žhoucí přízraku, Pojď sem v můj tmavý kout, ty žhoucí přízraku,
 jenž spaluješ můj mozek vzpourou vášnivou na rozpáleném loži v nocech extatických. Své bílé ruce nevztahuj mi v ústret, ty bílé ruce, jimiž tiskla jsi v svá bílá prsa mou hlavu rozpálenou žárem svého pohlaví. Spal dechem svého chtění oči moje vytřeštěné, by opraskané rety nenašly víc polibek tvůj vlhký. Pojď sem v můj tmavý kout, ty žhoucí přízraku, však nenič, nepal mne a vyjednávej se mnou jak nevěstka ve temných koutech ulic. Já nechci tě, já prosím tebe, kletby tobě vrhám. Já prosím tě, ty přízraku tak pálící a žhoucí, o nenavštěvuj mne víc v nocech extatických; vší silou nenávisti své i lásky zaklínám tě: o nevyháněj mne ze zahrad vonících mé duše. 9
Básně v knize Sabaty duše:
  1. Mé duše sabbathy, jež zavířily temnem
  2. Když lampa zasvítí a život dřímá,
  3. [***]
  4. Pojď sem v můj tmavý kout, ty žhoucí přízraku,
  5. Tvé slzy viděl jsem, jež tryskly tobě z duše
  6. [***]
  7. Má Terezo! Jak slíbil jsem Vám píši;
  8. Bledé vůně tuberos,
  9. Své hymny Tobě zpívám svatý Nevděku
  10. Ztemněla krajina;
  11. Mám rád své bílé ruce, tak rád se na ně dívám.